V “devadesátkách” byl Jean-François Julien truhlářem, který o vinohradnictví nevěděl nic.
Jediný kontakt s vinařským oborem byl ten, že opravoval nábytek hraběti Stephanu von Neippergovi, majiteli Château Canon La Gaffelière.
Dnes má jeho malé Chateau za svým názvem tentýž přívlastek, jako měl tehdy pan hrabě: Grand Cru Classé.

Ale vezmeme to hezky popořádku …

Ve vesnici St-Pey-d'Armens, kde Jean-François od narození bydlel, se místní zastupitelstvo rozhodlo postavit sociální byty. A jako na potvoru na pozemcích, které Jean-François se svou ženou Véronique vlastnili. Vedení obce na ně naléhalo, aby se jich vzdali. “Nikdy!”, řekl muž s vizáží hráče rugby. “To tam radši vysadím vinohrad.”
A jak řekl, tak udělal.

"Tehdy jsem o víně nevěděl nic", přiznává s úsměvem. Aby se dozvěděl, jak z hroznů udělat víno, koupil si učebnici Connaissance et travail du vin (Knowing and Making Wine), kterou napsal místní slavný enolog, profesor Émile Peynaud. V garáži svého tchána a s příručkou v ruce pak v roce 1999 vyrobil prvních 900 lahví svého vína.

Žádné větší technické vybavení neměl. Takže ruční práce bylo slabé slovo pro to, jak víno dělal. Dokonce i odstopkování dělal manuálně (!)
Ale právě tato šílenost byla na počátku jeho úspěchu. O jeho “metodě” se dozvěděl fotograf z místních novin Sud Ouest a vyfotil celou jeho bláznivou rodinnou partu, jak pečlivě odděluje bobulky od stopek i přesto, že k tomu existují perfektní stroje. Tohoto článku si všiml jeden z místních negociantů, který poskytnul vzorek ročníku 2000 americkému obchodníkovi Jeffreymu Daviesovi, a ten dostal La Fleur Morange 2000 k tehdejšímu všemocnému americkému kritikovi vín Robertu Parkerovi. "Nevěděl jsem, kdo je to Parker," zasmál se Julien. "Byl jsem zrovna na traktoru, když mi můj právník volal na mobil a řekl mi, abych si sedl. Myslel jsem, že někdo zemřel. Právník mi vysvětlil význam Parkerova skóre 93 bodů ze 100. Večer jsem přišel domů a můj fax byl plný zpráv od négociantů … "
Jean-François prodal celou svou úrodu během 20 minut.
“Lidé si mysleli, že to musí být náhoda, ale já jsem za svůj ročník 2001 dostal další dobré hodnocení - skoro tak dobré jako Petrus - a zase jsem to všechno prodal.”

Totiž - když Jean-François začal se seriózním výzkumem místních půdních typů zjistil, že tam, kde má v St-Pey-d'Armens vinici, je velmi solidní koncentrace jílu bohatého na železo, prakticky totožného s tím jako má Petrus v Pomerolu.

Příběh vrcholí tím, že La Fleur Morange 2005 si Jancis Robinson při slepé degustaci spletla s Chateau Ausone a udělila mu známku 19/20.  :-)
Sama k tomu říká: “Poprvé jsem se s La Fleur Morange setkala při rozsáhlé slepé degustaci pravobřežních vín ročníku 2005 v roce 2008, kdy jsme byli se Stephenem Browettem z Farr Vintners přesvědčeni, že toto záhadné víno je Ausone nebo Pavie”, tedy dvě ze čtyřech nejlepších vinařství v apelaci Saint-Émilion.

V roce 2012 bylo La Fleur Morange uděleno "Grand Cru Classé". V tentýž rok ale povýšili i Canon La Gaffelière hraběte von Neipperga o jeden stupeň nad La Fleur Morange, tedy na Premier Grand Cru Classé B.

Je to další výzva pro Jean-François Juliena …?  :-)

 _____

 

Když si přečtete tento příběh a máte cestu do Saint-Emilionu, nutně zatoužíte Jean-François Juliena poznat osobně. Zvlášť když je týden En Primeur 2022. :-)

Jean-François žije hlavně přítomností. Když jsem mu v půli ledna napsal, jestli bychom se mohli 25. dubna zastavit, odepsal: “Jasně, 25. ledna se klidně zastavte.” Poté, co jsem ho upozornil, že mi jde o duben, odepsal: “Jo ták, tak to dej vědět až den předem …”

Dorazili jsme s téměř hodinovým zpožděním (týden En Primeur je náročný). Jean-François a jeho dcera Mathilde už na nás netrpělivě čekali. Žádných velkých omluv nebylo třeba, hned jsme společně vyrazili do toho vinohradu. Na první pohled bylo vidět, že je vzorně opečovávaný. Hned vedle, v malé budově, najdeme termoregulované nerezové tanky s dvojitým pláštěm, klasický lis a dubové sudy. Čerpadlo Jean-François nepoužívá, veškerý transport vína dělá jen a pouze gravitací. Vše kolem na nás působí tak, že Chateau La Fleur Morange je doslova pečlivé “hand made” vinařství.

Po krátké prohlídce jdeme degustovat. Těšíme se, protože ročník 2022 je výjimečný. A podle toho co vidíme na stole, to bude náročné. Začínáme La Fleur Morange blanc 2020 a pak červené, od La Marchode 2020 a 2022, přes dvě vína z jeho vinice z Castillonu Paloma 2020 a 2022 a Paloma 360° 2019 a 2022, až po jeho druhé víno Mathilde 2022 a samozřejmě La Fleur Morange 2022. Nálada je čím dál tím lepší, Jean-François zapíná svůj DJ mix pult a své reprobedny nešetří. Laďa, coby profesionální DJ střídá pana majitele za pultem a Jean-François, stejně jako ostatní, se velmi dobře baví.

Ale hlavně to víno! Je naprosto skvělé a všem nám je jasné, že v tomto vinařství za En Primeur 2022 utratíme hodně peněz.

 

 

S použitím článku Jancis Robinson pro Financial Times s názvem ‘One Mighty Smallholder’.